muzikant

muzikant m

1. musician

• hudebník

• See múza
• muzika
• muzikál
• muzikální

• muzikant in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• muzikant in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

First attested in the early 17th century. This etymology is incomplete. You can help Wiktionary by elaborating on the origins of this term.

• IPA^(key): /ˌmy.ziˈkɑnt/

• muzikant

  (file)

• Hyphenation: mu‧zi‧kant
• Rhymes: -ɑnt

muzikant m (plural muzikanten, diminutive muzikantje n)

1. musician (a person who plays or sings music)

• musicus

• straatmuzikant

• musicus
• muziek