odpustit

Dérivé de pustit (« lâcher ») avec le préfixe od-.

odpustit \Prononciation ?\ perfectif (voir la conjugaison)

1. Pardonner.
   • Otče náš, jenž jsi na nebesích,
     posvěť se jméno tvé,
     přijď království tvé,
     buď vůle tvá
     jako v nebi, tak i na zemi.
     Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes
     a odpusť nám naše viny,
     jako(ž) i my odpouštíme našim viníkům
     a neuveď nás v pokušení,
     ale zbav nás od zlého.
     Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.Amen. — (Otče náš)

     …Pardonne-nous nos offenses,
     comme nous pardonnons aussi à ceux qui nous ont offensés…

• odpuštění (« pardon, rémission »)
• odpuštěný (« pardonné »)

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage