střelit

Du vieux slave стрѣлıати ; comparez avec le russe стрелять, le polonais strzelać, le bulgare стреля, etc.

Le proto-slave est apparenté au gotique strala (« flèche » → voir střela) qui donne Strahl en allemand, stræl en anglo-saxon, le suédois stråla (« rayonner »).

střelit \Prononciation ?\ perfectif (imperfectif : střílet) (voir la conjugaison)

1. Tirer, envoyer un projectile.
   • Poté jej čtyřikrát střelili, z toho dvakrát do srdce, jednou do zad a do hlavy, a tělo vhodili do řeky Něvy. — (Wikipedie, « Grigorij Jefimovič Rasputin »)
2. (Par extension) Envoyer, bazarder.

• nastřelit
• postřelit
• prostřelit
• ustřelit
• vstřelit
• vystřelit
• zastřelit

• dělostřelba, tir au canon
  • dělostřelectvo, artillerie
• lukostřelba, tir à l'arc
• střela, flèche
• střelba, tir
• střelec, archer, tireur
  • ostrostřelec
• střelecký, de tir
• střelivo
• střelnice, champ de tir
• střelný
• samostříl
• střílna

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage