štěstí

See also: stesti

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *sъčęstьje, essentially “good fate”, “good portion”, derived as *sъ- (“good”) + *čęstь (“piece, part”) + *-ьje.[1][2]

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈʃcɛsciː]

Noun

štěstí n

  1. happiness
  2. luck
    Máš štěstí. - You're lucky.

Declension
Declension
singular plural
nominative štěstí štěstí
genitive štěstí štěstí
dative štěstí štěstím
accusative štěstí štěstí
vocative štěstí štěstí
locative štěstí štěstích
instrumental štěstím štěstími

Antonyms

Derived terms

References
  1. štěstí in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, electronic version, Leda, 2007
  2. "štěstí" in Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, second edition, Academia, 1968

Further reading
  • štěstí in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • štěstí in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.