hořet

See also: horet and höret

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *gorěti.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈɦor̝ɛt]

Verb

hořet impf

to burn
Březové dřevo dobře hoří. ― Birch wood burns well.

Conjugation

	Present Singular	Present Plural	Past Singular	Past Plural
1st person	hořím	hoříme	hořil jsem, hořila jsem	hořili jsme, hořily jsme
2nd person	hoříš	hoříte	hořil jsi, hořila jsi	hořili jste, hořily jste
3rd person	hoří	hoří	hořil, hořila, hořilo	hořili, hořily

Derived terms

Derived terms

hoření
ohořet
pohořet
prohořet

shořet
uhořet
vyhořet
zahořet

See also

pálit

Further reading

hořeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
hořeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.