kapitán

See also: kapitan and Kapitän

Czech

Etymology

From Old Czech kapitán (“deputy of a king”), from Middle High German kapitān, from Medieval Latin capitāneus, from Latin caput.

Pronunciation
  • IPA(key): /ˈkapɪˈtaːn/

Noun

kapitán m

  1. captain

Declension
Declension
singular plural
nominative kapitán kapitánové, kapitáni
genitive kapitána kapitánů
dative kapitánovi, kapitánu kapitánům
accusative kapitána kapitány
vocative kapitáne kapitánové, kapitáni
locative kapitánovi, kapitánu kapitánech
instrumental kapitánem kapitány

Derived terms
  • kapitánský
→

Further reading
  • kapitán in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kapitán in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.