král

See also: kral, Král, kráľ, and Kráľ

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *korljь.

Pronunciation
  • IPA(key): /kraːl/
  • audio(file)
  • Rhymes: -aːl

Noun

král m anim

  1. king (male ruler)
  2. king (chess figure)
  3. king (playing card)

Declension
Declension
singular plural
nominative král králové
genitive krále králů
dative králi, královi králům
accusative krále krále
vocative králi králové
locative králi, královi králích
instrumental králem králi

Derived terms

See also
Chess pieces in Czech · šachové figurky (layout · text)
král dáma, královna věž střelec jezdec, kůň pěšec
German playing cards in Czech · německé karty (layout · text)
sedmička osmička devítka desítka spodek svršek, filek král eso

Further reading
  • král in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • král in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.