milost

From Proto-Slavic *milostь.

• IPA^(key): [ˈmɪlost]

milost f

1. mercy
2. grace
3. (law) pardon
4. Grace — A title for a member of nobility or a king.

• (mercy): slitování n

• milosrdný m

• milost in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• milost in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

From Proto-Slavic *milostь.

mȉlōst f

1. mercy, compassion, favour
   • 1501, Marko Marulić, Judita:

     služit ćemo sasvim kraljevu velikost,

     listo nas ti sad prim u miru na milost.

   • 1556, Petar Hektorović, Ribanje i ribarsko prigovaranje:

     Nikoga Bog odzgar razumom čestiti,

     Nikomu drugi dar i milost poskiti.

   • 1630s, Ivan Gundulić, Osman:

     Nu ja ne znam put li oni

     od vrloće i od bjenja

     ali je bolji ali oni

     od milosti i proštenja.

2. grace (especially divine)
   • 1375, N.N., Muka svete Margarite (transcribed from Glagolitic original):

     Tva me milost sad usliši

     da se vera tvâ uzviši.

3. (law) pardon