přítel

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *prijateljь, from Proto-Indo-European *preyH- (“dear”).

Pronunciation

IPA^(key): /ˈpr̝̊iːtɛl/
audio (file)

Noun

přítel m anim

friend

Declension

Declension

	singular	plural
nominative	přítel	přátelé
genitive	přítele	přátel
dative	příteli, přítelovi	přátelům
accusative	přítele	přáteli
vocative	příteli	přátelé
locative	příteli, přítelovi	přátelích
instrumental	přítelem	přáteli

Synonyms

kamarád, kámoš

Antonyms

nepřítel m

Derived terms

See also

Further reading

přítel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
přítel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.