robův

Czech

Etymology

From rob + -ův. Noun rob comes from Proto-Slavic *orbъ (servant, slave), from Proto-Indo-European *h₃erbʰ- (orphan, child slave or servant).[1].

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈrobuːf]
  • Hyphenation: ro‧bův

Adjective

robův (possessive)

  1. (archaic) slave's, serf's

Declension

Noun

robův

  1. (obsolete) genitive plural of rob
    • 1882, Antonín Kotík (transl.), Historie literatur slovanských, volume 2, Praha: F. Šimárček, translation of История славянских литератур by A. N. Pypin and V. D. Spasovich:
      Svobodní kmeti během času zmizeli v davu těch, kteří na statcích cizích – knížecích, kněžských nebo panských seděli s lidmi nevolnými, s roby a robův potomky.
      In the course of time free patriarchs disappeared in the crowd of those, who lived in somebody else’s estates – of a prince, priest or lord – with unfree people, with serfs and descendants of serfs.

Synonyms

References

  1. "rab" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, →ISBN, page 576.

Further reading

  • robův in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957

Anagrams

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.