kancléř
: kancler
Tchèque
Étymologie
- De l’allemand Kanzler.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | kancléř | kancléří |
| Vocatif | kancléři | kancléři |
| Accusatif | kancléře | kancléře |
| Génitif | kancléře | kancléřů |
| Locatif | kancléři | kancléřích |
| Datif | kancléři | kancléřům |
| Instrumental | kancléřem | kancléři |
kancléř \Prononciation ?\ masculin animé
- (Politique) Chancelier.
- Úřad kancléře se nazývá kancléřství nebo kancelář. Původně byli kancléři (cancellarii) sluhové u římských soudů.
- Úřad kancléře se nazývá kancléřství nebo kancelář. Původně byli kancléři (cancellarii) sluhové u římských soudů.
Voir aussi
- kancléř sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.