mlčenlivý
Tchèque
Étymologie
- De mlčet, mlčen (« se taire, tu ») pour le suffixe, voir zdrženlivý.
Adjectif
nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
---|---|---|---|---|---|
animé | inanimé | ||||
singulier | nominatif | mlčenlivý | mlčenlivá | mlčenlivé | |
vocatif | mlčenlivý | mlčenlivá | mlčenlivé | ||
accusatif | mlčenlivého | mlčenlivý | mlčenlivou | mlčenlivé | |
génitif | mlčenlivého | mlčenlivé | mlčenlivého | ||
locatif | mlčenlivém | mlčenlivé | mlčenlivém | ||
datif | mlčenlivému | mlčenlivé | mlčenlivému | ||
instrumental | mlčenlivým | mlčenlivou | mlčenlivým | ||
pluriel | nominatif | mlčenliví | mlčenlivé | mlčenlivá | |
vocatif | mlčenliví | mlčenlivé | mlčenlivá | ||
accusatif | mlčenlivé | mlčenlivá | |||
génitif | mlčenlivých | ||||
locatif | mlčenlivých | ||||
datif | mlčenlivým | ||||
instrumental | mlčenlivými |
mlčenlivý \Prononciation ?\ (comparatif : mlčenlivější, superlatif : nejmlčenlivější)
- Taiseux, silencieux.
- mlčenlivé dítě.
- enfant silencieux.
- mlčenlivé dítě.
Dérivés
- mlčenlivost, action de garder le silence
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.