nadít

De na- et dít.

nadít \Prononciation ?\ perfectif (imperfectif : nadívat) (voir la conjugaison)

1. Remplir, farcir.
   • Připravenou směsí nadijeme kůži z krku a zašijeme ji.

   • Co předtím vyplňovala játra, mlíčí, vnitřnosti, nadil jsem cibulí, sýrem a tymiánem.

nadít se pronominal, perfectif et imperfectif

1. Se remplir d'espoir, s’attendre à.
   • Než jsem se nadál, Vánoce byly tu, ale počítač pod stromečkem nebyl.

   • Cesta pokojně ubíhala, a než jsme se nadáli, Liberec na nás hrozil Ještědem.

   • Toho bych se od tebe nikdy nenadál!

     Si j'attendais cela de toi !

Note : Pour la déclinaison du verbe pronominal, les formes en naděj- sont plus fréquentes ; le passé « régulier » nadil est inusité en ce sens.

• nadát

• naplnit, nacpat

• nadití, farce, emplissage
• naděje, espoir

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage