samohláskový

Slovaque

Étymologie
De samohláska (« voyelle ») avec le suffixe -ový.

Adjectif

Nombre Cas Masculin Neutre Féminin
Animé Inanimé
Singulier Nominatif samohláskový samohláskové samohlásková
Génitif samohláskového samohláskovej
Datif samohláskovému samohláskovej
Accusatif samohláskového samohláskový samohláskové samohláskovú
Locatif samohláskovom samohláskovej
Instrumental samohláskovým samohláskovou
Pluriel Nominatif samohláskoví samohláskové
Génitif samohláskových
Datif samohláskovým
Accusatif samohláskových samohláskové
Locatif samohláskových
Instrumental samohláskovými

samohláskový \ˈsa.mɔ.ɦlaːs.kɔ.viː\

  1. (Linguistique) Vocalique.
    • Ako aj v iných ugrofínskych jazykoch, vo fínčine sa vyskytuje samohlásková harmónia. — (Wikipédia, Fínčina)
      Comme dans d’autres langues finno-ougriennes, l’harmonie vocalique se rencontre en finnois.

Tchèque

Étymologie
De samohláska (« voyelle ») avec le suffixe -ový.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif

samohláskový samohlásková samohláskové
vocatif

samohláskový samohlásková samohláskové
accusatif

samohláskového samohláskový samohláskovou samohláskové
génitif

samohláskového samohláskové samohláskového
locatif

samohláskovém samohláskové samohláskovém
datif

samohláskovému samohláskové samohláskovému
instrumental

samohláskovým samohláskovou samohláskovým
pluriel nominatif

samohláskoví samohláskové samohlásková
vocatif

samohláskoví samohláskové samohlásková
accusatif

samohláskové samohlásková
génitif

samohláskových
locatif

samohláskových
datif

samohláskovým
instrumental

samohláskovými

samohláskový \ˈsa.mɔ.ɦlaːs.kɔ.viː\

  1. (Linguistique) Vocalique.

Synonymes
  • vokálový
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.