vylučovací

Tchèque

Étymologie

De vylučovat, imperfectif de vyloučit (« éliminer »).

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif

vylučovací
vocatif

vylučovací
accusatif

vylučovacího vylučovací
génitif

vylučovacího vylučovací vylučovacího
locatif

vylučovacím vylučovací vylučovacím
datif

vylučovacímu vylučovací vylučovacímu
instrumental

vylučovacím vylučovací vylučovacím
pluriel nominatif

vylučovací
vocatif

vylučovací
accusatif

vylučovací
génitif

vylučovacích
locatif

vylučovacích
datif

vylučovacím
instrumental

vylučovacími

vylučovací \Prononciation ?\

  1. Éliminatoire.
    • vylučovací metoda, procédé éliminatoire.
  2. (Grammaire) Exclusif.
    • Spojky vylučovací jsou nebo, anebo, buď.
      Les conjonctions exclusives sont…

Références

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.