referent

refer +‎ -ent

• (US) IPA^(key): /ˈɹɛfəɹənt/

referent (plural referents)

1. (semantics) The specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes.
   • For quotations of use of this term, see Citations:referent.
2. That which is referenced.

• absent referent

• refer
• reference

• referent at OneLook Dictionary Search

• rent-free, tree fern

referent m (plural referents)

1. (linguistics) referent

referent (feminine referenta, masculine plural referents, feminine plural referentes)

1. referencing, referring

• referent a

• IPA^(key): [ˈrɛfɛrɛnt]

referent m

1. This term needs a translation to English. Please help out and add a translation, then remove the text {{rfdef}}.: a person in a certain role
2. referent (the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes)
   • 1990, Helena Běličová, ‎Ján Sedláček, Slovanské souvětí:

     Neurčenost referentu je totiž v tázací větě impulsem pro adresáta, aby referenční neurčenost - aspoň z hlediska mluvčího - odstranil.

   • 1992, Slavia, Volume 61:

     Determinovaná NP je obvykle definována jako referenčně užitá NP, která presuponuje existenci referentu ve společném univerzu promluvy mluvčího a adresáta (neboli v řečové situaci, na komunikační scéně).

   • 1992, Naše řeč:

     Jsou-li determinátory v singuláru, mohou, podle kontextu, odkazovat bud k jedinému referentu, anebo k většímu počtu referentů.

   • 1999, Vladimír Havlík, Mezi jazykem a vědomím:

     Bezpochyby neřeknu, že nerozumím tvrzení „Braque inicioval kubismus" jen proto, že je mi dostupný nanejvýš deskriptivní způsob identifikace referentu jména „Braque".

   • 2002, Česká literatura, Volume 50:

     Eliminace referentu (de facto jeho vykázání mimo oblast významového směřování) se stala programní součástí saussurovské strukturální sémiotiky.

   • 2013, Lenka Gulová, ‎Radim Šíp, Výzkumné metody v pedagogické praxi:

     Pro rozpoznání referentu (předmětu reálného světa) je podmínkou sjednaná konvence mezi mluvčími. Pojmenování referentu je sociálním činem vznikajícím na rovině sémantiky.

• denotát

• See oferta

• referent in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• referent in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• referent in Akademický slovník cizích slov, 1995, at prirucka.ujc.cas.cz
• REFERENT in Nový encyklopedický slovník češtiny, czechency.org

referent

1. referent (thing which word denotes)

referent

1. third-person plural future active indicative of referō

Borrowed from German Referent, from Latin referēns, present participle of referō.

referent m (feminine equivalent referentka)

1. speaker (“one who makes a speech to an audience”)