blbnout

De blbý (« bête ») avec les affixes -n-, -out.

blbnout \bl̩bnɔʊ̯t\ imperfectif (perfectif : zblbnout) (voir la conjugaison)

1. S’abêtir.
2. Faire des bêtises, des conneries.
   • Když blbnul Mečiar, tak se to dalo chápat… Ten to měl takřka v popisu práce, jenže pan Mečiar je už (doufám) na Slovensku politickou mrtvolou. Přesto platí na Slovensku stále některé zákony vzniklé tuším v jeho éře, které jsou, když ne k smíchu, tak k pláči… — (source)

• hloupnout

• chytračit

• blbnutí