týl

Du vieux slave, tylъ ; plus avant, avec la même métaphore de « chose ronde, tour, tourner, tournure » qui, en latin, relie colo (« retourner la terre, cultiver »), collum (« cou ») et colus (« quenouille ») apparenté à tlustý, týt, tuk, tisíc, tumor.

týl \Prononciation ?\ masculin inanimé

1. (Anatomie) Nuque, occiput.
   • Je vyvinut nápadný pohlavní dimorfismus, samci mají na rozdíl od samic totiž i červený týl.

     ...les mâles se distinguent des femelles par une nuque rouge.

2. Arrière, partie arrière.
   • Každý jediný člověk má na jedné straně čelo a na druhé týl. Když se řada rozdělí na půl, každá polovina bude stále mít čelo a týl. — (Wikipedia, Magnet)
   1. (Militaire) Arrières.
      • Boje podpořili i slovenští partyzáni, kteří se pokoušeli napadat německý týl. Wehrmacht však proti nim nasadil poměrně silné jednotky. — (Wikipedia, Boje o Liptovský Mikuláš)

• Le génitif fait aussi týla (→ voir chléb au sujet de la forme archaïque du génitif)

• šíje, vaz

• čelo

• týlní

• Týlní kost sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage