mluvit

Apparenté au polonais mówić (« parler »), d’une onomatopée qui donne aussi mu-mlat, mr-mlat (« marmotter »), mručet (« grogner »). Le sens est passé de faire du bruit à parler → voir mot en français.

mluvit \mlʊvɪt\ imperfectif (voir la conjugaison)

1. Parler.
   • Mluvíte francouzsky?

     Parlez-vous français ?

2. Se parler, converser.
   • Mluvili spolu velmi dlouho.
3. Témoigner.
   • Jeho práce mluví za vše.

• kecat, causer
• hovořit, converser
• mlít, être un moulin à parole

• mlčet, se taire
• nemluvit, ne pas parler

• domluvit
  • domluva
• namluvit
  • námluvy
• odmlouvat
• omluvit, omlouvat, excuser
  • omluva, excuse
• pomluvit, pomlouvat, dire du mal
  • pomluva, médisance
• promluvit, promlouvat
• rozmluvit
• smluvit, smlouvat, négocier, contracter
  • smlouva, contrat
    • smluvný
• vymluvit, vymluvit se
  • výmluva
    • výmluvný
• zamluvit

• mluva, parole
  • nemluva, taiseux
  • předmluva (« avant-propos »)
• mluvčí, porte-parole
• mluvení, parole, fait de parler
• mluvený, parlé
• mluvící, parlant
• mluvnice
• mluvný, disert
  • málomluvný, taiseux
• mluvítko
• mluvka
• úmluva

• mluviti stříbro, mlčeti zlato, parler est d'argent, se taire est d'or
• mluvit z cesty

• tchèque : écouter « mluvit [mlʊvɪt] »

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage