rozhodčí
Tchèque
Étymologie
- De rozhodnout, rozhodovat (« décider »).
Adjectif
nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
---|---|---|---|---|---|
animé | inanimé | ||||
singulier | nominatif | rozhodčí | |||
vocatif | rozhodčí | ||||
accusatif | rozhodčího | rozhodčí | |||
génitif | rozhodčího | rozhodčí | rozhodčího | ||
locatif | rozhodčím | rozhodčí | rozhodčím | ||
datif | rozhodčímu | rozhodčí | rozhodčímu | ||
instrumental | rozhodčím | rozhodčí | rozhodčím | ||
pluriel | nominatif | rozhodčí | |||
vocatif | rozhodčí | ||||
accusatif | rozhodčí | ||||
génitif | rozhodčích | ||||
locatif | rozhodčích | ||||
datif | rozhodčím | ||||
instrumental | rozhodčími |
rozhodčí \Prononciation ?\
- Décideur, décisionnel, qui a pouvoir de décision.
- Rozhodčí komise se sejde k závěrečnému posouzení záležitosti.
Nom commun 1
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | rozhodčí | rozhodčí |
Vocatif | rozhodčí | rozhodčí |
Accusatif | rozhodčího | rozhodčí |
Génitif | rozhodčího | rozhodčích |
Locatif | rozhodčím | rozhodčích |
Datif | rozhodčímu | rozhodčím |
Instrumental | rozhodčím | rozhodčími |
rozhodčí \rɔzɦɔtʃiː\ masculin inanimé
- Un arbitre.
- Rozhodčí nařídil kopat penaltu.
- L'arbitre a donné un penalty.
- Rozhodčí nařídil kopat penaltu.
Synonymes
Nom commun 2
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | rozhodčí | rozhodčí |
Vocatif | rozhodčí | rozhodčí |
Accusatif | rozhodčí | rozhodčí |
Génitif | rozhodčí | rozhodčích |
Locatif | rozhodčí | rozhodčích |
Datif | rozhodčí | rozhodčím |
Instrumental | rozhodčí | rozhodčími |
rozhodčí \rɔzɦɔtʃiː\ féminin
- Une arbitre.
- Rozhodčí nařídila kopat penaltu.
- L'arbitre a donné un penalty.
- Rozhodčí nařídila kopat penaltu.
Synonymes
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.