svítit

Du vieux slave свьтѣти, svьtěti qui donne le russe свитати (ru) → voir svítat.

Un ancien déverbal du verbe slavon est svět, doublet étymologique de svit.

svítit \sviːcɪt\ imperfectif (voir la conjugaison)

1. Éclairer, être allumé, briller, luire, resplendir.
   • Slunce dnes krásně svítí.

     Aujourd'hui, le soleil brille.

• nasvítit, nasvěcovat
  • nasvícení
  • nasvícený
• osvítit, osvěcovat
  • osvit (exposition à la lumière, pose)
  • osvícenec (homme des Lumières)
  • osvícenecký, osvícenský (des Lumières)
  • osvícení (illumination, Lumières)
  • osvícenský (des Lumières)
  • osvícenství (siècle des Lumières)
  • osvícený (éclairé, illuminé)
• posvítit, nasvěcovat
  • prosvícení
• prosvítit, prosvěcovat
• rozsvítit, rozsvěcovat
• zasvítit, zasvěcovat

• světlo (lumière)
• světlý (clair, lumineux)
• svit (lueur)
  • úsvit (aube, aurore)
• svítidlo (luminaire)
• svítilna (lanterne, lampe)
• svícení
• svíce, svíčka (chandelle)
• svícen (chandelier)

• tchèque : écouter « svítit [sviːcɪt] »

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage