vítr

Apparenté à van (« souffle d’air, vent »), vát (« souffler ») ; du vieux slave вѣтръ, větrŭ.

vítr masculin inanimé

1. (Météorologie) Vent.
   • kdo seje vítr, sklidí bouři.

     qui sème le vent récolte la tempête.

   • Oblačnosti bude během dne přibývat, večer se pak mohou strhnout bouřky s krupobitím a přívalové deště, ve vyšších polohách bude dout silný vítr. — (prévision météo)

     Le ciel nuageux s’assombrira durant la journée, le soir des orages éclateront avec de la grêle et des averses, sur les hauteurs, un vent fort soufflera.

2. (Au pluriel) Vents, pet.
   • Bolí mě břicho, asi mám zaražené větry.

• vichr

• větrák, ventilateur
• větrat, ventiler, aérer
• větrník, chou à la crème, chambre à air
• větrný, větrový, de vent, venteux
• větroň, planeur
• větřík, větříček, souffle, petit vent
• větřit, flairer, prendre le vent
• větrovka
• závětří
• povětří
• bezvětří
• větroplach
• větrolam, coupe-vent

• tchèque : écouter « vítr [viːtr̩] »

• vrtí

• vítr sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage