zlobit

De zlo (« mal »), zloba (« malice, malignité »).

zlobit \Prononciation ?\ imperfectif (conjugaison)

1. Être mauvais.
   • A počasí bude zlobit dál. Také v dalších dnech budou teploty klesat pod bod mrazu.
2. Mal se comporter.
   • Měsíc před začátkem mistrovství světa v Kanadě přivítala česká hokejová reprezentace Bělorusko. Bělorusové zlobili, ale v nájezdech na Čechy neměli.
3. Être taquin, taquiner, faire des bêtises.
   • Vypadám jako andílek, zlobím jako čert.
4. Fâcher, énerver, mettre en colère.
   • Dítě zlobíme neustálým opakováním pokynů typu „Nesahej na to!“ nebo „Umyj si ruce, je to špinavé!"

zlobit pronominal

1. Se fâcher, se mettre en colère, s'énerver.
   • Darmo se zlobit?

     À quoi bon se mettre en colère ?

• nazlobit
• pozlobit
• rozzlobit
• uzlobit
• zazlobit
• zlobidlo
• zlobivost
• zlobivý

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage